Historie POLYTETRAFLUORETHYLENU začala 6. dubna 1938 v Jacksonově laboratoři společnosti Du Pont v New Jersey. V onen šťastný den Dr. Roy J. Plunkett, který pracoval s plyny příbuznými chladivům FREON, zjistil, že jeden vzorek spontánně polymeroval na bílou, voskovitou pevnou látku.

Testování ukázalo, že tato pevná látka je velmi pozoruhodný materiál. Jednalo se o pryskyřici, která odolávala prakticky všem známým chemikáliím nebo rozpouštědlům; její povrch byl tak kluzký, že se na něm téměř žádná látka neuchytila; vlhkost nezpůsobovala její bobtnání a po dlouhodobém vystavení slunečnímu záření se nedegradovala ani nestávala křehkou. Měla bod tání 327 °C a na rozdíl od konvenčních termoplastů netekla nad tento bod tání. To znamenalo, že musely být vyvinuty nové zpracovatelské techniky, které by odpovídaly vlastnostem nové pryskyřice – kterou Du Pont pojmenoval TEFLON.

Inženýři společnosti Du Pont, kteří si vypůjčili techniky z práškové metalurgie, dokázali stlačit a spékat polytetrafluorethylenové pryskyřice do bloků, které bylo možné obrábět do libovolného tvaru. Později byly vyvinuty disperze pryskyřice ve vodě pro potahování skelných tkanin a výrobu smaltů. Byl vyroben prášek, který bylo možné smíchat s mazivem a extrudovat k potahování drátů a výrobě trubek.

V roce 1948, 10 let po objevení POLYTETRAFLUORETHYLENU, společnost Du Pont učila své zákazníky zpracovatelské technologie. Brzy byl zprovozněn komerční závod a pryskyřice POLYTETRAFLUORETHYLENU (PTFE) se staly dostupnými v disperzích, granulovaných pryskyřicích a jemném prášku.

Proč zvolit PTFE hadici?

PTFE neboli polytetrafluorethylen je jedním z chemicky nejodolnějších dostupných materiálů. Díky tomu jsou PTFE hadice úspěšné v široké škále odvětví, kde by tradiční kovové nebo pryžové hadice mohly selhat. V kombinaci s vynikajícím teplotním rozsahem (-70 °C až +260 °C) získáte velmi odolnou hadici schopnou odolat i těm nejnáročnějším podmínkám.

Beztření PTFE umožňuje lepší průtok při přepravě viskózních materiálů. To také přispívá ke snadno čistitelné konstrukci a v podstatě vytváří „nepřilnavou“ vložku, která zajišťuje, že zbytky produktu mohou samy odtéct nebo být jednoduše smyty.