Historie polytetrafluorethylenu začala 6. dubna 1938 v Jackson Laboratory Du Pont v New Jersey. V ten šťastný den Dr. Roy J. Plunkett, který pracoval s plyny souvisejícími s chladivami Freon, zjistil, že jeden vzorek spontánně polymeroval na bílou, voskovou pevnou látku.

Testování ukázalo, že tato pevná látka byla velmi pozoruhodným materiálem. Byla to pryskyřice, která odolávala prakticky každému známému chemickému nebo rozpouštědlu; Jeho povrch byl tak kluzký, že se na něj téměř žádná látka; Vlhkost nezpůsobila bobtnání a po dlouhodobém vystavení slunečnímu světlu se nezhoršila ani se nezhoršila. Měl bod tání 327 ° C a na rozdíl od konvenčních termoplastů by to netvořilo nad tímto bodem tání. To znamenalo, že musely být vyvinuty nové techniky zpracování, aby vyhovovaly vlastnostem nové pryskyřice - které Du Pont jmenoval Teflon.

Techniky půjčování od práškového metalurgie, inženýři Du Pont byli schopni komprimovat a slitovat polytetrafluorethylenové pryskyřice do bloků, které by mohly být zpracovány za účelem vytvoření jakéhokoli požadovaného tvaru. Později byly vyvinuty disperze pryskyřice ve vodě, aby se obtěžovaly skleněné křechy a vytvářely smalty. Byl vyroben prášek, který by mohl být smíchán s mazivem a extrudovaný pro kabáty a výrobu hadiček.

Do roku 1948, 10 let po objevu polytetrafluorethylenu, Du Pont vyučoval své zákazníky zpracování technologie. Brzy byla funkční komerční rostlina a polytetrafluorethylen PTFE pryskyřice byly dostupné v disperzích, granulárních pryskyřicích a jemném prášku.

Proč zvolit hadici PTFE?

PTFE nebo polytetrafluorethylen je jedním z nejvíce chemicky odolných materiálů. To umožňuje, aby hadice PTFE uspěly v široké škále průmyslových odvětví, kde mohou selhat tradiční kovové nebo gumové hadice. Spárujte to s a vynikajícím teplotním rozsahem (-70 ° C až +260 ° C) a skončíte s velmi odolnou hadicí schopnou odolat některým z nejdrsnějších prostředí.

Vlastnosti bez tření PTFE umožňují při přepravě viskózních materiálů zlepšené průtoky. To také přispívá k snadno čistému designu a v podstatě vytváří „nepřilnavou“ vložku, což zajišťuje, že zbývající produkt se může vypouštět nebo se jednoduše vyplavit.